Až na svých prázdninových cestách nebo výletech uvidíte sluneční hodiny, neváhejte se na chvilku zastavit – pokud Slunce nebude zrovna schované za mraky, můžete se „zaposlouchat do tikotu slunečních hodin“. A jestliže budete mít u sebe digitální fotoaparát, pak udělejte aspoň jednu pěknou fotečku na památku a zašlete ji do naší prázdninové fotosoutěže. Usměje-li se na vás štěstí, můžete vyhrát meteorologickou stanici TFA 35.1053 DIVA II.

Jaké rozeznáváme druhy slunečních hodin?

Nejrozšířenějším druhem slunečních hodin v našich končinách jsou hodiny vertikální, neboli svislé. Můžete je vidět převážně na jižních stěnách obytných domů a budov, nejčastěji na stěnách kostelů, zámků, klášterů a kaplí. Základ nástěnných slunečních hodin tvoří vždy polos (tyčka ve stěně, která musí být stabilní, rovnoběžná se zemskou osou, s horizontální rovinou svírá úhel totožný se zeměpisnou šířkou a její poloha musí odpovídat azimutu stěny) a číselník s vyznačenými hodinovými ryskami a číslicemi, ať už římskými či arabskými.

Nezbytností pro správný chod hodin je určitě také jejich stanoviště – tedy v místech, kde nedochází k zastínění např. stromy či jinými překážkami. Na některých svislých hodinách můžete spatřit také různé hyperboly, křivky a čáry. Jedná se o kalendárium, které nám umožňuje vyčíst roční období, znamení zvířetníku, v němž se právě Slunce nachází, nebo třeba délku trvání dne. Základní jsou tři: horní hyperbola symbolizuje obratník Kozoroha, spodní obratník Raka. Tyto hyperboly by vznikly záznamem konce stínu ukazatele při zimním a letním slunovratu.

Při zimním slunovratu (21. 12.) je délka stínu nejkratší, a tudíž opisuje horní hyperbolu, o letním slunovratu (21. 6.) najdeme stín nejdelší, na hyperbole spodní. Mezi nimi leží přímka neboli rovník. Při jarní (21. 3.) a podzimní (23. 9.) rovnodennosti stín konce polosu sleduje po celý den tuto přímku.

Dalším druhem slunečních hodin jsou hodiny horizontální, vodorovné. Jejich číselník leží přímo na zemi nebo na nižším podstavci. Mívají většinou menší rozměry a jsou umisťovány do volného prostranství, hlavně jako dekorace zahrad a parků. Jejich polední hodinová ryska je směrována k severu a úhel všech hodinových rysek je vždy stejný: 15 stupňů. Pokud mají horizontální hodiny dokonalý osvit, při letním slunovratu lze využít plný rozsah jejich číselníku od 4. do 20. hodiny, při zimním v rozsahu od 8. do 16. hodiny.

Dalšími hodinami jsou polární prstencové, které musí být vždy orientovány k jihu. V České republice jsou známy necelé tři desítky exemplářů. Některé mohou být poměrně veliké a tvoří je povětšinou podstavec, tyč rovnoběžná se zemskou osou, a prstenec, na kterém jsou všechny hodinové rysky od sebe vždy stejně vzdálené a vzájemně rovnoběžné.

Jsou ještě další druhy slunečních hodin, třeba rovníkové, globusové či vícenásobné – vyskytují se však u nás velmi málo.

Nejstarší skvosty

V České republice najdeme přes 2500 hodin všech druhů a úrovně. Od amatérských, tvořených pouhým průběžným zapisováním stínu, až po některé skvosty s ohledem na jejich provedení, autora či rok vzniku. Mezi skutečné unikáty patří třeba dvoje fragmenty hodin, patrně nejstarších v zemi. Jedná se o jednoduchý číselník na kostele svatého Jakuba v Telči, pocházející asi z poloviny 15. století, a také torzo hodin na venkovním schodišti chrámu svatého Bartoloměje v Kolíně. Přestože již dávno neplní svoji funkci, neboť postrádají polos, svoje kouzlo neztrácí. Rok vzniku těchto hodin můžeme však pouze odhadovat. Například původní chrám v Kolíně stál už kolem roku 1260 a v roce 1349 vyhořel.

Poškozený chrám tehdy nechal tehdejší císař Karel IV. opravit a k tomu povolal stavitele Petra Parléře. Oprava započala roku 1360 a skončila rokem 1378. Sám Parléř zemřel roku 1399. Tou dobou tedy již schodiště z parkánu na venkovní ochoz stálo! Předpokládáme, že hodiny nebyly zhotoveny dodatečně, neboť se nacházejí na zapuštěném kameni, který vyčnívá ze zdiva a je úmyslně ztesán do ideální jižní polohy. Ze všech těchto informací se dá snad usoudit, že hodiny tedy pocházejí již z druhé poloviny 14. století!

Omnibus Aeque Mention - Měřím všem stejně

Některé starší sluneční hodiny ukrývají v latinském nápise chronogram. Tvoří jej písmena shodná s římskými číslicemi, odlišená od ostatních velikostí či barvou. Z nich lze vyčíst letopočet vzniku. Samostatnou kapitolou bývají nápisy na hodinách.

Pravý sluneční čas

Nečekejte však, že sluneční hodiny budou polohou stínu ukazovat stejný čas jako vaše hodinky na ruce. Tato situace totiž nastává pouze čtyřikrát do roka (konkrétně okolo 15. dubna, 14. června, 31. srpna a 24. prosince). V tomto čase se totiž shoduje pravý sluneční čas se středním slunečním časem. Pohyb Země při oběhu kolem Slunce je ovlivňován mnoha faktory, které způsobují jeho nerovnoměrnost. Pravý sluneční čas tudíž ukazují jen sluneční hodiny. Z ideální oběžné dráhy Země se určuje střední sluneční čas, který se s pravým shoduje jen v uvedených dnech. Jindy se oba časy mohou lišit až o 16 minut. Naše hodinky ukazují čas středoevropský a tento pásmový čas se shoduje se středním slunečním časem pouze na 15. poledníku východní délky, který prochází např. Jindřichovým Hradcem nebo Českým Dubem. Také nesmíme zapomínat, že sedm měsíců v roce máme čas letní, posunutý o hodinu dopředu oproti slunečnímu času.

Sluneční hodiny nám tak dávají i příležitost k zamyšlení, třeba o smyslu či pomíjivosti lidského života… Až tedy příště půjdete kolem těchto starých měřičů času, zastavte se na chvíli a podívejte se pozorně, co všechno vám sdělují.

Zdroj: Jan Pförtner - časopis Lidé a země, 05/2009